Úsvit našeho
obchodu

Společnost Vagnfabriksaktiebolaget I Södertelge byla s podporou Surahammars Bruk založena v roce 1891, kdy představovali železnice ve Švédsku technologický boom.

Nyní, více než 100 let později, stále však ve stejných prostorách, je Scania prosperující celosvětový výrobce nákladních vozidel, autobusů, motorů a poskytovatel s tím souvisejících služeb. Společnosti trvalo přibližně 30 let, než našla své zaměření, na které se již od té doby soustřeďuje.

Název společnosti Vagnfabriksaktiebolaget i Södertelge znamenal v překladu Závod na vagony v Södertälje Ltd. Její majitelé směřovali své naděje ke vzkvétajícímu trhu se železničními kolejovými vozidly.

Navzdory zvláštnímu tvaru Švédska (vzdálenost 2 000 km ze severu na jih) a převládající chudobě byla v letech 1850 až 1900 vybudována rozsáhla síť státních železničních tratí se standardním rozchodem, která pokrývala celou zemi až po sotva obývané regiony na úplném severu. Následně se k nim připojilo množství menších privátních linek, které však často podporovali užší rozchod.

Švédsko bylo chudobnou zemědělskou zemí. Industrializace v ní daleko zaostávala za zeměmi jako Anglie. Zákon o povinné základní školské docházce pro všechny dívky a chlapce byl schválen na začátku 40. let 19. století. Přibližně v té době byla v jižním Švédsku v plném proudu masivní výstavba železnic.

V 60. letech 19. století byla země zasažena opakovaně špatnou sklizní a následným hladomorem. Demokratický vývoj přicházel jen pomalu, způsoboval však to, že masy zůstali bez moci a jakéhokoli vlivu. Situace vyústila v masovou emigrací. V letech 1850 až 1920 hledalo více než 40 % obyvatelstva své štěstí v jiných zemích, převážně v Americe.

Podnikání společnosti Vagnfabriksaktiebolaget bylo na vrcholu. Společnost se specializovala na vagony pro přepravu nákladu i osob, jako i na koněspřežné tramvaje.

Podnik byl velmi úspěšný a jeho řízení lákali vlivy z Německa diverzifikovat své podnikání směrem na pučící trh s automobily. Zaměstnali mladého inženýra Gustafa Eriksona, aby vyvinul „automobil a odpovídající motory”.

První švédsky automobil se tak vybral na svoji první cestu v roku 1898. Fungovalo nespolehlivě a bylo téměř nemožné ho ovládat. Automobilová výroba se zdála být náročnější, než se očekávalo. Všechny předešlé snahy v roce 1901 konečně vyústili do spolehlivého a efektivního provedení motoru, který našel své využití v železničním vozíku, který byl prvním motorizovaným vozidlem vynalezeným společnosti Scania. Tento motor poháněl první nákladní vozidlo společnosti VABIS a jejich první sériově vyráběny osobní automobily. Na první stockholmské automobilové výstavě se setkal s konkurencí ze strany společnosti Scania, výrobcem vozidel a kol v jižním Švédsku, která zde představila své první nákladní vozidlo. Tato výstava přesvědčila obě společnosti, aby na „automobilové” cestě setrvaly i nadále.

Nicméně pro společnost VABIS se prodej nákladních vozidel rozbíhal jen pomalu. Motor byl dobrý, ale provedení podvozku byl v několika krocích upravováno, aby přesně splňovalo požadavky zákazníků. Ve skutečnosti se sériová výroba nezačala až do roku 1906 a rozběhla se až v roce 1909. Během prvních let 20. století využívali výrobci na propagaci jejich produktů automobilové závody. V roce 1909 se na předměstí Stockholmu konal první závod nákladních vozidel, na kterých byly s ohledem na náročný stav vozovky oceněni všichni soutěžící.

Železniční boom začal upadat na počátku 20. století, kdy byly zásoby s kolejovými vozidly již přesyceny.

V roce 1907 proto řízení společnosti VABIS obrátilo svou pozornost na automobilový průmysl. V městě Södertälje otevřeli novou továrnu výhradně na výrobu „standardních vozidel” a motorů. Motory se také prodávali pro průmyslové a lodní použití.

Inženýři společnosti VABIS byli inovativní a v roce 1907 opustilo továrnu první nákladní vozidlo se sklápěcí korbou a předchůdci autobusů ve tvaru nákladního vozidla s nahraditelnou plošinou pro cestující.

Jelikož již nepřicházeli peníze z kdysi prosperujícího železničního podnikání, z investic do vlastního designu a nové továrny na vozidla se stala katastrofa. Společnost Scania se na druhé straně rozhodla zakládat svůj design na zahraničních vozidlech a na montáží zakoupených součástí – rozhodla se pro způsob, který si vyžadoval menší vstupní investice.

Zákazníkům společnost Scania úspěšně prodávala auta již od roku 1902. Továrna se rozšířila a v roce 1908 začala seriózní výroba nákladních vozidel.

První autobus byl vyroben v roce 1911 a roce 1912 přišel průlom pro hasičské vozidla, specializace, která společnosti Scania-Vabis potvrdí během prvního desetiletí 20. století svou důležitost.

V roce 1914 byla představena nová konkurenceschopná řada motorů, která se vyráběla až do poloviny 20. let 20. století. Za nový design motorů byl zodpovědný prozíravý mladý inženýr August Nilsson. V roce 1915 byl vyjmenován za hlavního inženýra a byl hlavním designérem společnosti Scania-Vabis nejbližších 30 let. Společnost měla sídlo ve městě Södertälje. Nyní začala expandovat, nejdříve zakládala obchodní zastoupení ve Švédsku a okolitých trzích v Skandinávii. Příležitostně uzavírala smlouvy i na vzdálených trzích, jako byly Siam (Thajsko) a Austrálie.

Očekávaný rozmach se po první světové válce nekonal a následná deflace představovala pro společnost Scania-Vabis blížící se katastrofu. Velké investice do výroby a získávaní surovin z externích zdrojů se ukázali jako neúnosně nákladné.

Podnikatelský koncept společnosti byl založen na soutěži se zahraničními konkurenty velkovýrobou. Jakmile se však zrušili dovozní omezení, švédský trh se zaplavil levnými masově vyráběnými zahraničními vozidly. Společnost Scania-Vabis neměla proti takové tvrdé konkurenci žádnou šanci.

Společnost Scania-Vabis se v 20. letech 20. století dostala do velké krize. V roce 1921 vstoupila společnost do likvidace. Její název Scania-Vabis byl zachován a brzy mohla opět otevřít svůj provoz. Gunnar Lindmark byl vyjmenován za nového generálního ředitele, který spolu s hlavním inženýrem Augustem Nilssonem vydláždil cestu k dlouhému stabilnímu období.

Všechna výroba byla přesunuta do města Södertälje a společnost se zaměřovala na těžké nákladní vozidla a autobusy a přestala soutěžit s větrnými mlýny v podobě importovaných vozidel. August Nilsson a jeho tým také vyvinuli novou řadu motorů OHV.

Kromě toho přišel na základě těchto požadavků zákazníků kreativní tým kolem Augusta Nilssona s několika inovacemi, které kromě špičkových pohonných řetězců zahrnovali také hydraulické sklápěcí ozubené kolo a zařízení pro štěrkování písku pro nákladní vozidla, jako i pohon pojezdu pro poštovní autobusy.

Pravidelné autobusové služby spustili ve Švédskou provoz ve 20. letech 20. století, což se stalo novou expandující specializací společnosti Scania-Vabis. Úzká spolupráce s inženýry na straně zákazníka nejen podporovala vlastní inženýry, aby přicházeli s inovativními řešeními, ale také vydláždila cestu pro přežití a ke strategii zaměření na zákazníka, která přetrvává dodnes.